Zvolení politici přesvědčují občany, že mají pouze jediné právo, a to volební. Ostatní práva, jako je třeba právo na svobodu projevu, shromažďovaní a spolčování jakoby k demokracii nepatřila. Je třeba uznat výsledky voleb a nepokoušet se nic změnit. Chápu, že každému není příjemný křik na náměstích, jenže pro společnost je lepší, když lidé mohou křičet, než když to mají zakázáno. Právo na demonstraci v sobě nezahrnuje možnost dělat výtržnosti, rozbíjet a ničit. To jen se někdo snaží nenápadně podsunovat, že demonstrant automaticky rovná se výtržník. Ne, je to svobodný člověk, který právě sděluje veřejně svůj názor. Je to pouze jeden ze způsobů jak se svobodně projevuje, a ve výsledku může být i přínosnější než jen nadávání v hospodě u piva, anebo v teple kavárny, abych nekřivdila.
V ideálním případě by politici díky demonstracím mohli reflektovat, proč jsou občané s jejich správou věcí veřejných nespokojeni. Označit je za nespokojenou menšinu představuje jednodušší a daleko oblíbenější způsob, jak se protestujícími hlasy vypořádat. Vychází z neochvějné úvahy, že nikdo z těch, kdo je původně volil, na ně nezměnil názor. Jak jinak dotyční politici dospěli k závěru, že ti protestující jsou nespokojenou menšinou? Nepoložili si jen tak sami pro sebe užitečnou otázku, zda se z nich náhodou nestala mezitím většina?
Dát někomu hlas ve volbách znamená jedině a pouze, že z dané nabídky považuji tuto stranu, anebo tohoto kandidáta za nejlepší možné, popřípadě nejméně špatné řešení. Rozhodně jsem tím nemyslela, že další čtyři nebo pět let budu souhlasit se všemi kroky, které provádí. To jen komunisté odmítali kritiku, resp. připouštěli tzv. konstruktivní kritiku, v podstatě tedy bylo možné jen chválit. I když se jedná o stranu nebo politika, kterému jsem dala hlas, můžu kdykoliv později zaujmout opačný názor a dokonce ho vyslovit nahlas. V demokracii se jedná o naprosto běžné chování.
Existuje jakási posedlost vizí, že ti, kdo volili jinak, se nedokážou smířit s výsledky voleb a demokraticky přijmout jiný názor. Pokud kandiduje více než jedna strana, je úplně normální, že jsou poražení. V demokratických společnost to takto bylo, je a bude, a vždycky se s tím demokratická společnost uměla vyrovnat. Vítězná strana nebo koalice sestavila vládu, a občas ani nedovládla do konce volebního období. Byly vypsány předčasné volby. Pořád ta společnost byla a zůstala demokratickou.
Žádná demokracie se nezhroutí kvůli tomu, že občané uplatňují svoje demokratická práva. Daleko hůř je tehdy, pokud je uplatňovat nemohou. To už nejsme v demokracii.