Tlustí rodiče, nejezděte do Británie

Norská sociálka se stala obrovským tématem diskusí. Velké potíže však mohou potkat rodiče i v dalších evropských zemích, mimo jiné též ve Velké Británii. Sexuální zneužívání je velký strašák a někdy může být i nevinné gesto chápáno jako nebezpečná indikace. V Británii existuje více důvodů, pro které může být dítě odebráno, jedním z nich je v obecné rovině zanedbání péče, což v realitě znamená mimo jiné též to, že je dítě obézní, a nejen dítě, dokonce postačí výrazná nadváha nastávající maminky.  

V posledních letech byly rodičům ve Velké Británii odebrány obézní děti , a to ve věku od miminek až po 15 let. V případě rodiček s váhou kolem 150 kg byly odebrány i jejich právě narozené děti. Ze strany orgánů péče o děti se ozývají hlasy o velkém nebezpečí obezity a o laxnosti některých pracovníků sociální péče, kteří nejsou dostatečně aktivní v odebírání dětí s nadváhou.

Nejedná se pochopitelně jen o metráčky, důvodů k odebrání dětí je více, postačí drobnost a anonymní udání, nejen modřina, ale i určitý projev, jako např. palec v puse (opravdu netypické gesto malého dítěte je interpretováno jako náznak sexuálního zneužívání) a sociálka vyrazí. Proces je neveřejný, informace nejsou přístupné a rodiče mají holt smůlu. Šikana se týkala i českých rodičů, byť žádný případ nebyl tolik medializován jako nyní norská kauza.

Ministerstvo zahraničí na svém webu upozorňuje, že „přestěhováním do Spojeného království čeští občané dobrovolně přenesli své obvyklé bydliště do této země a podrobili se tak jurisdikci tamějších orgánů“. Tedy jinak řečeno, ať se občané nijak nespoléhají na to, že u nás v Česku platí jiná pravidla a britské zákony jsou na ně krátké. Každý musí přece pochopit, že je povinen přizpůsobit se pravidlům místa, kam vycestoval.

Novinář Christopher Booke, který se dlouhodobě zabývá odebíráním dětí ve Velké Británii, uvádí: "Systém ochrany dítěte ničí základní principy britské spravedlnosti, proti rodičům shromáždí sociální služby množství důkazů, které rodiče nemají možnost před soudem zpochybnit. Expert najatý za obrovské peníze říká u soudu neuvěřitelné nesmysly.“ Booke popisuje jednotlivé případy, kdy děti byly odebírány na základě neověřených zpráv, původní obvinění rodičů se neprokázala, přičemž rodiče nemají ani možnost se účinně bránit, protože k obsahu šetření nemají přístup. Soudy pak rozhodují mechanicky a postupují v rozporu s principy spravedlivého rozhodování.    

Británie předvádí klasické socialistické smýšlení, jehož výsledkem je přesvědčení, že stát a jím kontrolované náhradní způsoby péče o děti jsou tím nejlepším, co je možné dětem poskytnout. Citová újma způsobená odebraným dětem má při rozhodování o budoucnosti dětí nulovou hodnotu. V některých případech hrozí dětem skutečně závažná újma dokonce až smrt, a účinný zákrok je na místě. Kam se však poděl zdravý rozum, který by dokázal posoudit, zda přece jen není lepší, aby faldaté dítě zůstalo mezi milujícími rodiči.

Šokující je však též druhý extrém. Loni byl poprvé v Británii potrestán gynekolog, který provedl ženskou obřízku, přičemž její provádění je trestným činem od roku 1985. Tento zákrok je v angličtině označován výstižnějším pojmem mrzačení ženských pohlavních orgánů (female genital mutilation). Velmi často se provádí dívkám před první menstruací, a to i přímo v Británii. Ženská obřízka často způsobuje další následné zdravotní komplikace, záněty, infekce, problémy s močením, neplodnost a pochopitelně též psychické problémy. Teprve loni se v Británii otevřela debata na toto téma, a čísla byla skutečně dramatická. Přesné počty nejsou známy, existují studie a odhady, hovoří se o desítkách tisíc dívek ve věku pod 15 let, které jsou ohroženy tímto trestným činem. Víc jak 200 případů bylo vyšetřováno v minulých pěti letech, a první proces proběhl až loni (téměř po 30 letech, co je obřízka trestná). Police se obvykle odmítala obřízkami zabývat s poukazem na odlišné kulturní zvyklosti. Praktikují se totiž v muslimské komunitě, i když obřízka původně i islámem nesouvisela.

Británie skutečně předvádí do nebe volající rozdílné zacházení s právy rodičů a s dětmi. Na jedné straně s poukazem na kulturní rozdíly je dovoleno mrzačit děti, na druhé straně se na dítě nemůžete křivě podívat, abyste o něj nepřišli. Právě tento diferencovaný přístup je jedním ze zdrojů velké frustrace. Přehlížení primitivního barbarství na jedné straně versus sofistikované sociální inženýrství na druhé. Českým rodičům by sklon k obezitě jako národní kulturní tradice nepochybně uznán nebyl. Orgány péče o děti mají bohužel někdy tendenci chovat se podle pravidla: dej nám více pravomocí a peklem se dětem odměníme.

citace: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/282828-nelehky-osud-ceskych-rodin-v-britanii/