Milan Hrdlička, místostarosta Bohunic, vytáhl oblíbené téma diskusí na sociálních sítích a rádoby dvojsmyslně sepsal sloupek o škodlivosti slimáků. Samozřejmě myslel ty zahradní, kdyby náhodou s tím měl někdo problém.
Místostarosta Hrdlička předvedl mimořádně hrdinský čin v zemi, kde žije pár muslimů a prakticky žádný imigrant. Slimáci sem nepatří, protože se nezastaví před ničím. Jsou to škůdci našich zahrad.
Podobně začala genocida ve Rwandě. Tutsiové byli označení jako švábi, protože je jednodušší zašlápnout švába než zabít člověka. Hutuové pak vytáhli mačety a během následujících tří měsíců za nimi zůstal asi milión mrtvých Tutsiů.
Holubičí Češi po mačetách určitě nesáhnou, což ale nijak neomlouvá odpornost označení určité skupiny lidí jako obtížného živočišného druhu. Tady sranda končí. Dívala jsem na fotky Židů nastupujících do vlaků odvážejících je do Osvětimi či jiného koncentráku. Ostatní přihlíželi. Dokonce i přecházeli na druhý chodník, aby se vyhnuli setkání s člověkem označeným žlutou hvězdou. Jak jen mohli zapomenout, že včera to byl jejich soused, kamarád? Bohužel stejně lehce jako nyní používají slovo slimák. Pozoruji příspěvky o slimácích sdílené lidmi, kteří žijí spořádaným životem a mají jinak seriózní pověst. Můžu se jen znovu divit, že jim to není trapný ztratit ze zřetele jednotlivce a vidět jakousi šedou splývají masu. Přesně tu samou jaká nasedala do vagónů směrem Osvětim.
Pan Hrdlička chtěl rozvinout debatu o tom, co se děje v Evropě a co nás čeká. Valí se na nás jiná kultura, která nás ohrožuje. Cítíme se ohroženi a přitom se nestydíme aplikovat princip kolektivní viny. Je snad tento princip součástí naší kultury? Tím, že se nestydíme jej používat, se hlásíme k těm zvráceným tradicím nejhorších diktatur, jako byli nacisté pronásledující Židy, komunisté likvidující kulaky a buržoasii, maoisté pronásledující revizionisty.
Zákony naší země musí dodržovat všichni, domácí i cizinci. Každý je odpovědný za to, čeho se on sám dopustil. Ne za svého souseda ani za jiného příslušného svého národa. Základem našeho systému je individuální odpovědnost. Princip kolektivní viny není součástí kultury. Jeho používání jen ukazuje, že se zase tak neodlišujeme od jiných byť třeba docela zeměpisně vzdálených etnik.
