Vždycky musí nejdříve někdo zemřít

Znovu, jako už vícekrát v minulosti. Nejdříve se ozývá ze strany státní správy: „Nedá se nic dělat, nejsou peníze, neexistuje technické řešení, není to možné.“ Pak následuje tragická smrt, ne ledajaká, nejlépe dítěte nebo alespoň mladého člověka, a najednou odpovědné persony začnou hledat řešení. Lidské oběti jsou přinášeny na oltář ignorace i v 21. století.

Žďárská tragédie není zdaleka první tohoto typu. Obdobně v minulosti např. na různých nebezpečných přechodech, křižovatkách, silnicích jsme slyšeli, proč není možné vybudovat retardéry, kruhové objezdy, zúžené pruhy. Tamhle jezdila MHD, která by nezvládla technické řešení, jinde zase nešlo křižovatku řešit jinak, a všechno se změnilo po tragické nehodě. Její oběti ovšem nesměl být stařeček s hůlčičkou, anebo snad bezdomovec. Ti tam nejspíš vlezli vlastní neopatrností, a to už tak bývá.

Můžeme jen doufat, že tato nešťastná událost spojená se ztrátou mladého života a s dojemným příběhem, je tím dostatečně silným impulsem pro změnu přístupu.

„Už nechceme postávat před ministerstvy a tvářit se, že vedeme dialog. Reforma je na bodu mrazu. Požadujeme, aby vláda konečně aktivně zahájila reformu psychiatrické péče!", píše dne 16.9.2014 Pavel Novák, ředitel největší organizace poskytující komunitní služby pro lidi s duševním onemocněním v otevřeném dopise adresovaném předsedovi vlády a ministrům. Petr Vejvoda zemřel měsíc poté.

To však nebyl první hlas, který se ozval, pouze jeden z mnoha znovu a znovu volajících, že stav české psychiatrie je tristní:

„Nedostatek prostředků na psychiatrickou péči je důsledkem malé politické vůle stran celého politického spektra pro psychiatrii něco udělat. A v parlamentu není o řešení problémů psychiatrie zájem, protože problémy psychiatrie nezajímají českého voliče.“

„Psychiatři už dlouhodobě poukazují na to, že je jejich obor nedoceněný. Kongres by tak mohl pomoci k tomu, aby se Česko dostalo z předposlední příčky evropských zemí podle podílu zdravotnických peněz mířících na léčbu duševních nemocí. Méně peněz než v ČR dávají na psychiatrii jen Slováci.“

„Pokud se stav české psychiatrie nezlepší, bude nadále Popelkou medicíny a duševně nemocní budou dále diskriminováni.“

„Péče o duševně nemocné přitom neprošla výraznou změnou od 90. let. Podle ředitele pražské psychiatrické léčebny v Bohnicích Martina Hollého je systém péče na úrovni 19. století. Lékaři i ředitelé léčeben proto chtějí změnu.“

To je jen malá ukázka. Tím neříkám, že by bylo možné tragédii zabránit, pokud bychom měli péči na úrovni, která by odpovídala standardům v jiných vyspělých zemích. Ignorace problémů však byla katastrofální. Žádná koncepce, poraď si sám, zařiď se, jak můžeš. Podle analýzy VZP jsou ambulantní psychiatři vytíženi na 170 procent oproti běžné ordinační době.

Řešením není zavření nemocných na celý život do uzavřených prostor, ze kterých není úniku. Takto zachází se svými bližními primitivní společnosti. Za bolševika byli handicapovaní odkládáni do ústavu v zapadlých končinách, aby nekazili svým vzhledem a projevem úspěchy budování socialismu. Vyspělá společnost se pozná podle úrovně, s jakou se stará o své blízké.

Přístup odpovědných představitelů rozhodujících o financování a konceptech řešení, a to ať už v oblasti psychiatrie, anebo i dalších kritických problémech, se podobá mnichům, jejichž klášter byl vysoko na skále a jediná přístupová cesta byla po laně volně visícím dolů do údolí. Jednou dorazí turista a říká: „To lano je rozedřené. Jak často jej vyměňujete?“ – „Vždycky, když se přetrhne.“   

Zdroj:

http://zpravy.idnes.cz/reforma-psychiatricke-pece-dd7-/domaci.aspx?c=A121004_121943_domaci_hv

 http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=24

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/29890-v-praze-konci-svetovy-kongres-psychiatru-ministerstvo-jim-slibuje-vice-penez/?mobileRedirect=off

http://www.plhb.cz/content/prispevek-do-diskuse-o-ceske-psychiatrii

http://zpravy.idnes.cz/reforma-psychiatricke-pece-dd7-/domaci.aspx?c=A121004_121943_domaci_hv