Facebook je náš

Facebook si dovolil porušit svobodu slova tím, že zablokoval IVČRN. Fanouškové jsou rozčílení, protože je to diskriminace hodná bolševických manýrů. Okamžitě vymýšlí nové názvy, aby se vrátili do hry.  

Evropě se vyčítá, že je ideově vyprázdněna a není schopná chránit naše západní demokratické hodnoty. Přátelé, buďte konzistentní. Základní principy, na kterých pořád ještě stojí náš systém, spočívají v odlišení mezi veřejným a privátním prostorem a v přiznání rovné svobody všem. Bohužel však, pokud se jedná o virtuální svět, socialistické myšlení ovládne i ty, kteří se jinak zaklínají svým pravicovým smýšlením.

Pokud si postavím dům, je čistě mojí věcí, koho si do něj pozvu. Představte si, že vám bude někdo bušit na dveře a dožadovat se vstupu, a nadávat vám, že vaše zavřené dveře brání svobodě jeho volného pohybu. A i pokud byste jej v rámci záchvatu velkorysosti pustili dovnitř, a dotyčný návštěvník se začne v zablácených botách procházet po nových kobercích. Jaká bude vaše reakce? Anebo třeba pozvete kamaráda a on ten večírek nezvládne a začne zvracet. Nejspíš bude považovat za svoje výhradní právo posoudit, jak velké velké množství zvratků jste schopni ještě rozdýchat. A určitě nebudete souhlasit s tím, aby vám někdo jiný nařizoval, koho musíte do domu pozvat a jaké chování jste povinni snášet.

Jaký je rozdíl, pokud se jedná o privátní virtuální prostor? Najednou se všichni tváří, jako by se jednalo o sféru volně přístupnou každému dle jeho uvážení. Facebook je prostor spravovaný soukromou firmou a je jeho právem rozhodovat, které účty zruší. Nikdo není nucen, aby si na něm zřídil účet. Facebook nebyl zřízen jako charita, ale jako klasická obchodní firma, která chce vydělávat. Má svoji obchodní politiku, jako každá jiná firma. Uživatelé svoji aktivitou přispívají k jejím výdělkům. Komu se to nelíbí, může z facebooku odejít. Stačí tedy přesvědčit dostatečný počet dalších osob, aby nepodporovali tuto ošklivou americkou firmu a pomsta je dokonána. Jenže facebook je zadarmo, a to může srdce utrhnout, vzdávat se takového dobrodiní. Nemají to naštvaní uživatelé jednoduché.

Rozčilování se nad přístupem facebooku jen ukazuje, že pro řadu lidí jsou významná jen jejich vlastní práva, a velkoryse přehlížejí skutečnost, že ostatní mají táž práva. Evropa se má držet svých starých dobrých hodnot. Jen vědět, které to vlastně jsou. Stačí připomenout klasika Voltaira: „Pane abbé, nenávidím to, co píšete, avšak položím život za to, abyste to mohl dál psát.“ Tomuhle říkám frajeřina. Posunuli jsme dál, nikoliv ovšem v hájení práva těch druhých, ale svých vlastních. Jakmile nám někdo šlápne na kuří oko, to je křiku o nedodržování svobody projevu. Pokud bude zrušen profil někoho, s kým nesouhlasíme, ozve se potlesk, jak konečně někdo moudře rozhodl. Můžeme se klidně hádat a hluboce spolu nesouhlasit, ale naše vyspělost se prokáže jedině tehdy, pokud se naučíme řádně pečovat o to, aby druhý měl stejný prostor, jaký si nárokujeme my sami.