Na dámy nebo na pány?

Zpráva o zřizování unisex toalet vyvolala zděšení a paniku, kam se náš starý dobrý svět řítí. Zeleně levicové šílenství zase zplodilo další ze svých výplodů ohrožujících zavedená standardní pravidla. 

Ztrácíme dalších ze svých jistot, a to oddělené záchody. Než propadnout úplné panice, doporučuji nejdříve se podívat na realitu. Bydlím poblíž metra. Před naším domem je takový mini parčík s pár stromy. I když jsou záchodky vzdálené jen pár metrů, stromy jsou poměrně často obsazené. Jsou totiž zadarmo na rozdíl od WC u metra. Genderově nevyváženě navíc zásadně využívají tuto možnost jen muži. A že kolem chodí celý vzorek populace, je nějak nevzrušuje. Pokud se to kolemjdoucím nelíbí, je to jejich problém. Ať se dívají jinam.

Unisex záchodky jsem zažila již na začátku 90. let ve Francii. Jeden vchod, rovně do kabinek, nalevo mušle. Útlocitné dámy neotáčely hlavu. Nejdříve jsme nevěřícně obcházeli hlavní vchod a pořád hledali, jestli tam přece jen není ještě další WC. Nebylo. Museli jsme se smířit s těmi zvláštními francouzskými manýry. Ostatně člověk si zvyká průběžně pořád. Považovala jsem za jeden z vrcholů týrání, když vězňům nebylo dopřáno soukromí na vykonání potřeby a museli si docházet za přítomnosti ostatních na jedné cele. Pak jsem cestovala po Krymu a ejhle, byla jsem odkázána na otevřené kóje, kdy jsem mohla volně konverzovat s paní naproti. Naštěstí mužská část byla oddělena a pánové chodili do něčeho podobného z druhé strany. Přežila jsem to. Jiná možnost nebyla.  

Do pochybností mě ovšem občas uvádí kreativní označování dámských a pánských místností. Na jedné straně oceňuji, že zatím nikoho nenapadlo zavést povinné symboly pro zpomalenější část obyvatelstva, na druhé straně se opakovaně přesvědčuji o nízké míře své fantazie. Za vysvobození považuji, pokud zrovna z jedné té místnosti někdo vyjde a díky tomu mám jasno, na čem jsem.

Dirk Behrendt se díky svému nápadu stal na pár chvil hvězdou světových médií. Je to jednodušší, než řešit aktuálnější problémy. Mezi ty rozhodně považuji nedostatek potřebných zařízení v řadě měst, což pochopitelně nemůže ovlivnit jen tento zelený poslanec. Jeden příklad za všechny je Řím. Dobře si vybavuji mučivé chvíle, kdy jsem nakonec proti všem svým předsudkům nekompromisně vtrhla do restaurace a použila jejich zařízení.

Myslím, že celá záchodková diskuse ukazuje dobře, jak se dobře žije kvazi problémům. Na prvním místě přece je, aby pokud možno všichni používali ona zařízení, o čemž lze při procházení mnoha místy s charakteristickým odérem důvodně pochybovat. Za další pak, aby jich bylo k dispozici dostatečné množství. V obydlené zástavbě. V přírodě si umí poradit každý.