Jó, pěkné článek, ale musím upozornit na jednu chybičku - lhůta toho promlčení běží jen do dne vznesení obvinění. Takže když policie po 19 letech, 11 měsících a 27-30 dnech obviní podezřelou osobu, může další vyšetřování, obžalovávání, souzení, odvolávání atd. atd. trvat jak dlouho chce, třeba dalších 20 let, než nakonec viník musí nastoupit trest, protože promlčení je prostě fuč.

Jé, konečně někdo, kdo má stejný zájem :) Mám poznámku jen k pár věcem:

Trest smrti v podstatě není trest, nemá žádnou další funkci. Je to pouze eliminace, vždy to bylo chápáno tak, že se jedná o eliminaci jedince, který je společnosti nebezpečný a sám se z ní svými činy vyloučil.

Nejsem si momentálně vědoma žádného případu, kdy by byl v USA za posledních cca 20 let popraven někdo omylem, několik lidí se však z cely smrti dostalo.

Trest smrti sám o sobě není ekonomicky náročný, drahé jsou právě pouze odvolávací procesy, na druhou stranu, odvolávat se může přece i vězeň odsouzený na doživotí, ačkoliv uznávám, že v prvním případě jsou mechanismy právě ze strachu z justičního omylu mnohem složitější.

"Uspokojení ze smrti jiného nikomu žádné štěstí nepřinese." - o tom se dají vést polemiky. Většina pozůstalých v USA využije možnosti jít se podívat na popravu vraha svých blízkých. Reakce jsou různé - někomu to skutečně pomůže, jinému ne, protože se mu to nezdá dostatečné...

Společnost a především oběti, nebo pozůstalí mají právo na existenci trestu smrti.  Ke každé spravedlnosti patří i milost, která by měla  zůstat v rukách obětí, či pozůstalých.  Nejdůležitější na trestu a  spravedlnosti je to, jak je vnímá ten, který byl poškozen a ne jak je vnímají druzí lidé.

Je mi líto, ale s trestem smrti ve výjimečných případech bych souhlasil. Například pro sériové vrahy dětí; za genocidu, atp. Stejně tak by stálo za zvážení i stanovení lhůty, do které musí být trest vykonán (např. nejpozději do tří let). K čemu takové delikventy věznit osm, deset a více let? A dále bych - v případě recidivy - podporoval povinnou kastraci pedofilů. Je to jediné řešení, které tento problém vyřeší a zajistí určitou kvalitu života pro odsouzené.

 Chce to vyšší tresty a možnost  soudit mladistvé jako dospělé.

S trestem smrti nemohu souhlasit, ale je pravdou, že si dokáži představit situace, kdy je toto jediné východisko, ale nenazýval bych to trestem. Protože smrt není trest, nenásleduje po něm totiž možnost polepšení.

Arabský princip oko za oko má něco do sebe. Dovedu si představit třeba toho chlapce co vyhodil v Jihlavě dívku z okna na šibenici. Jen se bojím, že v tomto státě by už byl Nečas dávno po smrti a nejrizikovější povolání by byl politik.

A přesto všechno si dokáži představit ... definici takového trestného činu s nadefinováním takového důkazního materiálu...kdy se zkrátka použije i trest smrti jako trest výjimečný z výjimečných :)

vrahů přibývá jako hub po dešti. Kdo je má živit? Neměli by si na svůj životní standard vydělat?

Víte, oni by si i rádi vydělali, jen nemají tu možnost. Proč? Protože pro odsouzené práce není a tím spíš, když se jedná o odsouzené s vysokými tresty, kteří, pochopitelně, podléhají přísnějšímu režimu. Za svoji praxi ve věznici bych napočítal na prstech jedné ruky odsouzené, kteří uvedli, že nechtějí pracovat.

Naprosto s Vámi souhlasím, paní.

ani já nevěřím, že by možný trest smrti ovlivnil vraha "předem" a ten by nevraždil, to ani náhodou; ale zcela věřím určitému "očistnému" účinku pro společnost, která vidí absolutní trest a zbavuje se tak něčeho špatného ze sebe sama; jsou případy, kdy by trest smrti být vynesen neměl (např. Kájínek), ale jsou jiné, kde je vina nepochybná - a tam bych byl nejen pro trest usmrcení, ale pro skutečné "rozebrání těla odsouzeného na náhradní díly"; leckterý vrah by tak svou smrtí dal možnost žít někomu jinému a alespoň částečně by tak splatil nesplatitelný dluh;