Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

P88a76v63e88l 58M28a76r55e20š

27. 10. 2014 16:07

Podobným tragédiím zcela nezabráníte.

Čipy na vchodových dveřích nezabrání tomu, aby se do školy s oprávněným vybaveným čipem nedostal i někdo cizí. leda by tam byl turniket a pouštěl po jednom.

jedině snad byste měla ve škole ozbrojenou ochranku. Ale ani potom zcela nezabráníte tomu aby šílenec někoho zabil před tím než sám bude zabit školníkem tasícím Magnum

1 0
možnosti

Souhlasím, že psychiatrie je popelkou v našem zdravotnictví a psychiatři to nemusí mít lehké. Přesto mne v článku zaráží uvedení tzv. studie VZP tvrdící něco o 170 procentech. To mi připomíná překračování plánu za socialismu. Tedy pokud se nejedná o finanční čerpání. V českém zdravotnictví poměrně častý jev, kdy lékaři svými úvazky překračují násobně normální pracovní dobu.

0 0
možnosti

Kritizuje se vždy lehce. Řekl bych, že psychiatrii nelze vytrhnout z celeho kontextu obslužností a ekonomické síly společnosti. S omezenými finančními prostředky a ty jsou omezeny vždy, je to vždy tak, že pokud někde přidám jinde musím ubrat. Nastavit systém tak, aby byli všichni spokojeni je velmi těžké až nemožné. Navíc vždy bude do hry vstupovat nešťastná náhoda, kterou sice lze za cenu postupného ztrácení osobní svobody postupně omezovat až dojdeme k totalitě. Osobně preferuji postoje bez křečí a s rozmyslem, pokud možno bez 'žebříkového' efektu.

1 0
možnosti

Kolářová náhody se dějí, nějak nepíšte v článku jak byste napravila..snad,že budeme mít každý svého psychologa?

1 0
možnosti

Pardon, ale hloupé, velmi hloupé.

0 0
možnosti

Ano, bude se to stávat a bude to proto, že nikdo není schopen vyjmenovat všechny možné pohromy, které se mohou stát

4 0
možnosti
Foto

Ano - lidé občas umírají. Je to tragédie, kterou nezpochybňuji, nerozporuji ani utrpení blízkých, ale tyto případy jsou zpravidla jen důvodem pro další "represe", měnění systému, další ochranná opatření, regulace apod.

- někde někde spadne pod auto: zavedeme tam ihned rychlost 30km/hod?

- někdo se praští do hlavy: budou tam okamžitě povinné helmy?

- někdo se něčím nakazí: budou např. v nemocnicích povinné desinfekce návštěvníků u vchodu?

- někdo něco zapálí: vybavíme všechny zapalovače pojistkou a sirky budeme prodávat od 18 let?

- někdo se utopí: budou zavedeny plavecké průkazy?

- někdo spadne ze stromu: bude vstup do lesa povolen jen ve dvojicích?

Vím, že to jsou i nesmyslné příklady, ale lidé prostě umírají. Nikdy se nedá vyloučit nešťastná náhoda, souhra okolností apod. Bohužel se toho chytají "pachatelé dobra", kteří se neustále ohánějí trapným úslovím "... i kdyby to jediný život zachránilo...." a na základě těchto pochybných argumentů se zavádí stále více regulací, společnost se "glajchšaltuje", stát se na lidi začíná dívat jako na nesvéprávná individua, která je zapotřebí neustále hlídat apod. Taková společnost se mi nelíbí.

5 1
možnosti

Je rozdíl zemřít nešťastnou náhodou (ale i ta se vyšetřuje zda ji někdo nezavinil) a být někým zabit.

3 1
možnosti

Po nástupu komunistů k moci nastal těžký úpadek psychiatrie a většina léčeben byla uzavřena a zbytek přešel na léčbu prací, neboť nová proletářská moc zastávala názor, že neurosy a jiné psychické poruchy jsou problém nepracujících a kdo pracuje, nemá na takové blbosti čas. No, čas jim ukázal...Od šedesátých let se začal vztah k psychiatrii měnit a psychiatři začali nabývat na vážnosti a znovu se do ní začalo investovat, až v 80. letech ji již i ti největší bolševici brali vážně a s respektem.

Po pádu komunistů od moci nastal opět těžký úpadek psychiatrie, neboť disidenti a jejich spoluvítězové začali halasně hlásat mantry o tom, jak komunisti psychiatrii zneužívali proti disidentům a jiným kritikům režimu a co psychiatr, to estébák. Psychiatrie začala padat ke dnu a kupodivu se situace nezměnila, ani když byl ministrem zdravotnictví psychiatr.

Tak teď se snad vývoj zase otočí - ale je trochu pozdě, myslím.

6 0
možnosti
  • Počet článků 139
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 4036x
Mám ráda život, dlouhé letní večery a časná rána, která většinou nevidím. Hukot velkoměsta a klid lesní samoty. Důležité je nebrat se moc vážně, člověk pak nemůže být zklamaný. A k tomu trochu optimismu, protože nikdy nemůže být tak špatně, aby nemohlo být hůř.

Seznam rubrik